Tulák

Středa v 15:05 | Necrodes |  Fotografie
 

Koupání v okřehkové tůni

8. července 2018 v 13:45 | Necrodes |  Fotografie
Moje nová kamarádka. Akorát poslední dobou pořád taková nakvašená.
Ležela v nádrži u silnice a já měl to štěstí, že jsem ve správnou dobu do těch končin zavítal. Pokud mi ji neodvezou, bude to pro mě velice přínosné pozorování.
Mám zálusk ještě na jednu - čpěla někde v houští v lesní propadlině, kam chodím sbírat kosti. Bohužel mě vystrnadily hromadné nálety klošů.





Prasohlav

6. července 2018 v 5:22 | Necrodes |  Fotografie
 


Okno nikam

4. července 2018 v 22:54 | Necrodes |  Fotografie

Korouhev před bouří

3. července 2018 v 0:04 | Necrodes |  Fotografie

Pokojíček bez oken

27. června 2018 v 17:02 | Necrodes |  Povídky
Pod prahem je divná škvíra. Nikdo si jí dosud nevšiml nebo jí alespoň nevěnoval pozornost. Až ona. Vložila do mezery čtyři prsty a přejela jimi po roztřepené hraně. Zadřela si třísku. Nevadí. Hlavně, že přestane vrzání, až se to podloží. Jen trochu odrolovat koberec a zabrat.
Zjevil se poklop a pod ním černočerná jáma vedoucí kamsi do podzemí. Schody polyká nenasytná tma. Údiv jako by opanoval celou síň. A tam dole je to mrtvé, ledové a nevraživé.
Lesklá moucha zabzučí a škrtne jí o levé ucho. Tak odtud se ty potvory rojí! Přehodí přes sebe větrovku a natáhne se po baterce. Zbytečně. To se podívejme, vedou tam kabely! Sáhne po vypínači po straně kobky a začne sestupovat - už trochu sebejistěji.
Kašle. Její stopy v prachu jsou až výmluvně hluboké. Pramének slin vklouzl do dýchací trubice. Lapá po dechu. Musí se uklidnit a nepraštit se u toho do hlavy. Polknout. Soustředit se na nějaký detail. Vedle žlutavé žárovky se třepotá můra. Osenice. A má společnost - rázem přibude další blýskavý chumel uhlově černých much. Honí se navzájem, kličkují, vrážejí do sebe a u toho zuřivě bzučí. Vidí je zamlženě, jak se jí slzy vedraly do očí. O to odpornější podívaná. Láteřící těkavé fleky ve vzduchu.
Už přestala sípat a protírajíc si zraky postupuje dál. Skoro začíná litovat, že sem neposlala manžela. Ten by si pavučiny ve vlasech tak nebral. Ale co. Zvědavost se malých tkalců nebojí. A dveře s klíčem v zámku tam pod schody jsou pro ni až příliš atraktivní.
Moc špíny. Kliku zmáčkla loktem.

Na nozdry zaútočí štiplavá zatuchlost. Plíseň s příměsí amoniaku. Roj se poplašeně zvedá, vzdouvá se jako šumící přízrak a natahuje své ruce do všech stran. Oči na moment nechápou, co se jim naskytlo k vidění, ale vyhledají téměř okamžitě dva prázdné důlky - pozůstatky po svých vyhaslých druzích.
Kostřička je notně zčernalá, ještě obalená vrstvou vyschlé pokožky jako slupkou. Nafukovací matrace stále drží svůj tvar, je ovšem potažena matným šlojířem zaschlých tekutin. Tenoučká žebra otvírají cestu dovnitř - všechno to vyhřezlo z prohryzaného boku.
Ta druhá měla hlad. Když první zašla, druhá neměla na výběr. Už nemohla myslet. Udělala to zuby a zlomenou lžící. Teď sedí i se svým příborem v rohu, kam už si ani světlo netroufá. V šeru se jí bulvy pomalu protáčejí tam a zase nazpět, nikoli svévolí. Pulzující pluky larv se cukají ve smotcích nervů a ona bobtná. Vydržela déle a dme se pýchou.

Celý ten týden jsme spali nad studenými, prolétne živé hlavou. Zaposlouchá se do hukotu vlastní krve a létá pohledem po sklepení. Skoro jako pokojíček. Jen bez oken.
Vybledlé květované tapety. Přilepené ledabyle, v rozích pojištěné kusem pásky. Vykládaná groteskní skříňka se sadou plastových talířků. Žlutých a červených, ožužlaných a upatlaných od dětských ručiček. Houpací koník - naboku. Kopa košil. Jedna blůzička je čímsi potřísněná a pohozená v koutě. Neklidně se vlní a tetelí poseta křidélky, hned vedle kýble s prkénkem. Prkénko má zahnědlý krajkový potah. Královské posezení.
Teprve teď si všimne plyšáků. Zrůdná zvířátka zaujímají čestné místo v hlavách lehátka. Trůní tu jako poslední pocta. Vypelichaný zajíc provokativně vystrkuje zuby a šklebí se na tu hladovou v rohu. Ta mu v odpověď jemně zasyčí, snad ve snaze říct: Jak chceš pochovat tělo, když na zemi je beton?

Otázka zůstane viset ve vzduchu - pokojík pod podlahou opět osiřel. Těžké kroky otiskují do prachu na schodech druhý pár stop a s nimi se plouží vzhůru i těžké myšlenky. Starý dům po pedofilovi nikdo nechtěl. Ale za ty peníze!
Jde zburcovat policii a manžela. S vlasy čerstvě protkanými. S rameny od omítky. A s bělobou na licích: Stále otřesená. Nikdy netoužila po tom, stát se první, komu začnou slova z dopisu na rozloučenou dávat smysl.
Byl jsem poslední, koho měly, naškrábal odsouzený delikvent na cár toaletního papíru. Měli jste mě pustit, když jsem vás prosil. Teď je máte na svědomí, napsal a spolkl jazyk.

Ohlodaná tvář

27. června 2018 v 14:41 | Necrodes |  Fotografie

Střecha - lán

26. června 2018 v 19:52 | Necrodes |  Fotografie

Uschlý pán

24. června 2018 v 23:06 | Necrodes |  Poezie
Žil byl uschlý pán,
s uschlou paní žil si sám
v suchém domě - střecha lán,
ve snech to tam zalévám.


Požár skládky

11. června 2018 v 18:31 | Necrodes |  Fotografie

Jasany

7. června 2018 v 19:08 | Necrodes |  Poezie
Mouchy ve výtahu,
poschodí první,
budova B - ta zánovní.
Vycítí únavu
ten, kdo tam vstoupí.
Zvětří, jak jasany zavání.

Ústy vzduch lapá,
zkroucená ruka,
chrčí a slintá ze spaní.
Voda je studená,
voda je horká.
Jasany voní po sraní.

Poslintal ruku
pracovníku
přímé péče v školení.
Na hřbetu nosu
krvavou rosu.
Jasany dráždí k zvracení.

Všechen ten bordel
do koše!
Zanechal podpis fekální.
Dědek to pustil
ve sprše.
Jasany voní po sraní.


Napsáno po setkání s jistým panem Jasanským z Domova důchodů, kde jsem začal pracovat jako brigádník přímé péče.

Bělostné křivky

30. května 2018 v 12:22 | Necrodes |  Fotografie

Hra světel

27. května 2018 v 23:21 | Necrodes |  Fotografie

Další fáze

25. května 2018 v 12:14 | Necrodes |  Fotografie


Blízké setkání

18. května 2018 v 16:26 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
V povětří byl cítit neklid. Roztěkaný dav uprostřed starobylého čtvercového náměstí zalapal po dechu. Nad hlavami prostého i zcela výjimečného lidu, naivního i prestižně erudovaného lidu, zkrátka blbců i géniů a naopak, se právě zjevil podivný kruhový objekt. S ústy dokořán zástupy sledovaly rotující kovolesklý disk, který se právě vyloupl odněkud z výšin. Jako by všichni oněměli hrůzou.
A tu se uprostřed tlačenice ozvalo nespokojené zamlaskání. "Ale prosím vás!" ulevil si jízlivě pan N.
On totiž jediný věděl, že létající talíře neexistují.

Pohled z okna

17. května 2018 v 18:51 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Pan N neklidně pohlédl z okna. V televizi ještě ráno říkali, že se má kolem oběda dostavit studená fronta, venku však bylo docela slunečno. Na jedné ze stran novin, odložených u pana N na stole, meteorologové varovali před nadcházející zvýšenou povodňovou aktivitou spojenou s velkým množstvím srážek, venku však bylo docela slunečno. V okrasné míse, jež zdobila komodu v předsíni bytu pana N, trůnila poměrně čerstvá borová šiška a šupiny nadále nechávala urputně sevřené natěsno u sebe, jak tomu bývá při značné vlhkosti v ovzduší, venku však bylo docela slunečno.
Pan N nad tím mávl rukou a vyrazil na krátkou vycházku. Sotva ovšem ušel deset kroků, byl mokrý až na kost.
Pan N tedy učinil jeden zcela jasný závěr. To okno mu lže!

V korunách

15. května 2018 v 16:05 | Necrodes |  Fotografie

Vejce na výletě

12. května 2018 v 23:23 | Necrodes |  Fotografie

Hold surrealistovi

9. května 2018 v 21:27 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Poslední dobou mne vskutku naplňuje tvorba ruského autora Daniila Charmse. Říkáte si jistě: na tom není nic špatného. Obávám se, že s vámi budu muset nesouhlasit.
Skupuji všechny publikace a hltám ty knížky jednu po druhé. Během posledních týdnů se z toho již stala jakási neuróza.
Snažil jsem se svůj problém vyložit přátelům. "To je velice pěkné," řekli mi.
"Já toho Charmse ale vážně žeru!" svěřil jsem se svým nejbližším.
"To je ovšem skvělé," oni na to.
"Cožpak to ani ty nechápeš?" utrhl jsem se také na svou drahou polovičku. "Nemohu přestat!"
"Vždyť je to úžasné, že se z tebe stává takový knihomol!" krčila bezradně rameny.
Mou situaci pochopil až praktický lékař, u něhož jsem se zastavil na krátkou kontrolu toto pondělí.
"Vážený pane," pravil rozšafně, "jestli se tím okamžitě nepřestanete ládovat, tolik papíru ve střevech může skutečně přivodit vážné zdravotní obtíže!"
Pak podepsal jakési lejstro a poslal mě i se dvěma výtisky Čtyřnohé vrány v žaludku na psychiatrii.

Dehydratace zbytků

8. května 2018 v 18:11 | Necrodes |  Fotografie



Kam dál