Černé ústí

2. prosince 2018 v 17:55 | Necrodes |  Fotografie
 

Jedna téměř zapomenutá chcíplotinka

20. listopadu 2018 v 19:01 | Necrodes |  Fotografie


Foceno kdysi dávno, ale přece bych vás o takovou krásnou mršinu nemohl ochudit...

Zrcadlo světa

11. listopadu 2018 v 15:34 | Necrodes |  Fotografie
 


Rostu

3. listopadu 2018 v 18:30 | Necrodes |  Poezie
Existují věci,
které jsou tu,
jenom protože je nechci.

Existují věci,
pro něž účelem je nechtít,
aby byly.

Půvab odumírání

3. listopadu 2018 v 15:38 | Necrodes |  Fotografie

Zahaleno oparem

29. října 2018 v 22:53 | Necrodes |  Fotografie

Podzimní luna

26. října 2018 v 13:25 | Necrodes |  Fotografie

Mlžný rozbřesk

21. října 2018 v 17:35 | Necrodes |  Fotografie

Nános

20. října 2018 v 12:14 | Necrodes |  Fotografie

Poslední výkřik

28. září 2018 v 16:28 | Necrodes |  Fotografie

Síla zmaru

23. září 2018 v 17:16 | Necrodes |  Fotografie


Tvář lesa

14. září 2018 v 14:58 | Necrodes |  Kresby a malby

Prohnilost nejvyšší

11. září 2018 v 19:46 | Necrodes |  Fotografie
Takto dopadla má drahá koupající se srna. Stačilo zvířit okřehkovou tůň klackem a její tělo změnilo svou konzistenci v neforemnou kašovitou hmotu. Nezbývá než věřit, že se stihla reinkarnovat do nějaké další lesní zvěře, kterou mi bude dopřáno najít ve společnosti pluků larv.



Temenatý kraj

6. září 2018 v 21:23 | Necrodes |  Kresby a malby

Óda na Hnilobu nejsvětější

27. srpna 2018 v 19:02 | Necrodes |  Poezie
Ó, Hnilobo,
Ty mocná tvořitelko,
hlíny živitelko,
slyš mou prosbu velkou!

Ó, Hnilobo,
Ty žroutko krav a žroutko lidí,
Tebe těla navždy sytí.
Svol mou múzou býti!

Ty, světice i znesvětice,
prostopášná poběhlice,
zahryzlice, rozplizlice,
prosíce a žadoníce
orodujem: dej nám více
shnilé píce v naší sýpce!


Ó, Hnilobo,
Ty mocná vílo,
masa kilo -
bláto zbylo!

Ó, Hnilobo,
Já klaním se Tvé kráse,
nech mou milou časem
uhnít trochu v pase.

Tak žádám bez prodlení
na shniloslužbě ranní:
vyslyš mne, má paní,
neb bez Hniloby není
v těle mrtvém tření
vhodné pro páření!


Ó, Hnilobo,
Ty božský plode,
prostupuj mi chámovodem,
jsem-li toho hoden!

Ó, Hnilobo,
Ty sémě zmaru,
nech mne přihnít k stáru
na pohřební káru!

Ty, má Věčná, ať Tě cítím,
nechej také uhnít kvítí
na pomnících prostých lidí,
kteří se Tě mrzce štítí;
nedovol jim zapomníti
svaté: "Hnití, základ bytí"!



K pochopení mého smyslu pro humor zapátrejte někde hluboko v propasti rodokmenu, kde jistě nějaký váš zvrhlý strýček funebrák podobnými slovy sváděl nebožtičky, než na ně hupnul, nebo si alespoň jen dobře rozumněl s Baudelairem.

V domě dožití

22. srpna 2018 v 22:04 | Necrodes |  Poezie
Viděl jsem střídání na věčném loži,
kráčel jsem chodbami ve stopách már,
uzřel jsem pár očí prahnout po noži,
voněl jsem k chuchvalcům hrobových par.

Laskal jsem prosebné žilnaté skráně,
mazal jsem brunátné důkazy marnosti,
spatřil jsem otravné krůpěje v ráně,
musel jsem ústa, co nechtěla, pohostit.

Přes chodbu, přes křik a přes můry u skla,
přes pěnu v ústech a přes otok dlaní
cítil jsem, jak by část z nitra mi uschla -
prázdnota stěží srdce mé raní!

Život se zrodil jak poupě s nadějí,
v barvě a v kypré své podstatě svěží;
kdos' myslel, že vzkvete, tak ihned raději
popatři prve na ty, již leží!


Aneb mé další pocity z brigády v domově důchodců.

Odstaveno

17. srpna 2018 v 21:13 | Necrodes |  Fotografie

Osamělost

16. srpna 2018 v 14:09 | Necrodes |  Fotografie

Tulák

18. července 2018 v 15:05 | Necrodes |  Fotografie

Kam dál