Blízké setkání

Pátek v 16:26 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
V povětří byl cítit neklid. Roztěkaný dav uprostřed starobylého čtvercového náměstí zalapal po dechu. Nad hlavami prostého i zcela výjimečného lidu, naivního i prestižně erudovaného lidu, zkrátka blbců i géniů a naopak, se právě zjevil podivný kruhový objekt. S ústy dokořán zástupy sledovaly rotující kovolesklý disk, který se právě vyloupl odněkud z výšin. Jako by všichni oněměli hrůzou.
A tu se uprostřed tlačenice ozvalo nespokojené zamlaskání. "Ale prosím vás!" ulevil si jízlivě pan N.
On totiž jediný věděl, že létající talíře neexistují.
 

Pohled z okna

Čtvrtek v 18:51 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Pan N neklidně pohlédl z okna. V televizi ještě ráno říkali, že se má kolem oběda dostavit studená fronta, venku však bylo docela slunečno. Na jedné ze stran novin, odložených u pana N na stole, meteorologové varovali před nadcházející zvýšenou povodňovou aktivitou spojenou s velkým množstvím srážek, venku však bylo docela slunečno. V okrasné míse, jež zdobila komodu v předsíni bytu pana N, trůnila poměrně čerstvá okrasná borová šiška a šupiny nadále nechávala urputně sevřené natěsno u sebe, jak tomu bývá při značné vlhkosti v ovzduší, venku však bylo docela slunečno.
Pan N nad tím mávl rukou a vyrazil na krátkou vycházku. Sotva ovšem ušel deset kroků, byl mokrý až na kost.
Pan N tedy učinil jeden zcela jasný závěr. To okno mu lže!

V korunách

Úterý v 16:05 | Necrodes |  Fotografie
 


Vejce na výletě

12. května 2018 v 23:23 | Necrodes |  Fotografie

Hold surrealistovi

9. května 2018 v 21:27 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Poslední dobou mne vskutku naplňuje tvorba ruského autora Daniila Charmse. Říkáte si jistě: na tom není nic špatného. Obávám se, že s vámi budu muset nesouhlasit.
Skupuji všechny publikace a hltám ty knížky jednu po druhé. Během posledních týdnů se z toho již stala jakási neuróza.
Snažil jsem se svůj problém vyložit přátelům. "To je velice pěkné," řekli mi.
"Já toho Charmse ale vážně žeru!" svěřil jsem se svým nejbližším.
"To je ovšem skvělé," oni na to.
"Cožpak to ani ty nechápeš?" utrhl jsem se také na svou drahou polovičku. "Nemohu přestat!"
"Vždyť je to úžasné, že se z tebe stává takový knihomol!" krčila bezradně rameny.
Mou situaci pochopil až praktický lékař, u něhož jsem se zastavil na krátkou kontrolu toto pondělí.
"Vážený pane," pravil rozšafně, "jestli se tím okamžitě nepřestanete ládovat, tolik papíru ve střevech může skutečně přivodit vážné zdravotní obtíže!"
Pak podepsal jakési lejstro a poslal mě i se dvěma výtisky Čtyřnohé vrány v žaludku na psychiatrii.

Dehydratace zbytků

8. května 2018 v 18:11 | Necrodes |  Fotografie



Jak na to

7. května 2018 v 13:07 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Našel jsem asi dvacet způsobů, jak si snadno a rychle opatřit přítelkyni. Bohužel ani jeden z nich není legální, proto si o tom raději popovídám jen v soukromí se svou přítelkyní.

Sebevědomí

1. května 2018 v 18:06 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Jedna mladá žena měla po dlouhou dobu problém s alkoholem. Pravidelně proto docházela na skupinová sezení, aby své slabosti přišla na kloub. Terapeut byl vskutku milý a přívětivý člověk. Po dvou měsících si plně povšiml jejího nízkého sebevědomí a pravil:
"Pijete jen proto, že si nevěříte. Nemáte problém s pitím, ale s komunikací. Neumíte se prodat!"
A tak si ta žena nadcházejícího rána vzala jeho myšlenku k srdci. S odhodláním vstala, upravila se, jak nejlépe uměla, a když po pár hodinách v koupelně konečně seznala, že vypadá opravdu dobře a sebevědomě, vyrazila na chodník a prodala se.


Osobní kouzlo

28. dubna 2018 v 11:04 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Mám takové osobní kouzlo. Každý je ze mne hned rozčarován.

Pozůstatky

26. dubna 2018 v 21:49 | Necrodes |  Fotografie

Výzkum

25. dubna 2018 v 20:01 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Mám dva pozoruhodné poznatky:
1. Lidé často při vylučování křičí.
2. Objektivním výsledkům výzkumu svědčí, když si zkoumané subjekty v průběhu nevšimnou, že jsou podrobeny pozorování.

Jedna

23. dubna 2018 v 17:43 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Hodiny na zdi odbily jednu. Jedna ty hodiny nesnášela - každý den ji odbývaly, a to jen proto, že ji rodiče pojmenovali Jedna!

Zub času

22. dubna 2018 v 14:58 | Necrodes |  Fotografie

Svědek

21. dubna 2018 v 21:52 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Jednoho pochmurného večera jsem se stal svědkem vraždy. Ale domnívám se, že jsem byl opravdu jediný, kdo to viděl, tak už o tom raději nemluvme.

Pěkný den

20. dubna 2018 v 22:20 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Jednoho pěkného dne jsem našel na ulici ležet dvě stě korun. Nesebral jsem je. Kdybych je byl býval sebral, můj den by se stal vskutku perfektním. Ale já si nechtěl kazit pěkný den.

Všelék

20. dubna 2018 v 18:44 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Pan N byl jednou nemocný. Přiložil si pravou ruku na čelo a levou na zátylek a náhle se cítil zase dobře. Když však oddělal pravou ruku z čela a levou ze zátylku, byl opět nemocný. Vrátil tedy ruce zpět na místo a vše rázem ustalo. Bylo to jako zázrak!
V tu chvíli se pan N rozhodl, že už nikdy nechce být nemocný, a tak uplynulých dvacet let chodí s pravou rukou na čele a levou na zátylku a je očividně zcela zdravý.

Motýli

19. dubna 2018 v 16:34 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Jeden citově založený profesor si asi dvanáct minut prohlížel sbírku motýlů na zdi. Pak s nostalgií v hlase pravil: "Škoda jen, že tito skvostní motýli již nikdy nebudou létat, to by bylo krásné!" a odešel.
Ještě téhož večera hřebíček ve zdi povolil a vitrína s motýly slétla na zem. Krásné to nebylo.

Sobotní kratochvíle

18. dubna 2018 v 15:30 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Každou sobotu chodím do parku pozorovat jednu slečnu, která se mi tuze líbí a pravidelně usedá na lavičku pod velkým dubem.
Mám však tušení, že je ta slečna zakoukaná do podsaditého chlapíka, který ve stejnou dobu pokuřuje na balkoně sousedního domu dýmku, a že je tam vždy jen kvůli němu.
Ten chlapík mi dělá vrásky. Bohužel nejen proto, že je mi zřejmým sokem, ale také proto, že mě, jak se zdá, schválně kontroluje, neboť mu má postava skrčená v keři připadá krajně podezřelá.
A tak se tam pokaždé scházíme: on kvůli mně, já kvůli té slečně a ta slečna kvůli němu. Kdo s tím začal, mi není známo, ale chcete-li, můžete se třeba sázet, kdo s tím skončí.

Vyprávím

13. dubna 2018 v 22:59 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Jestli jsem v něčem opravdu dobrý, tak je to vypravování. Již od útlého dětství se této disciplíně mrštného jazyka a svěžího ducha, jak jsem ji jednou zcela skromně pojmenoval, věnuji z plných sil. Vyprávívám sousedům ve dveřích do výtahu, znuděným babičkám v tramvaji i zručným řemeslníkům, zejména klempířům, nasazujícím právě svůj obdivuhodný život kdesi ve výšinách, a mnohým dalším a vždy se mé vyprávění stane ceněným a opěvovaným přínosem do životů prostého lidu. Nevěříte? Budu vám tedy vyprávět, kterak jsem se stal svým uměním velice užitečný.
Tu si takhle jednou vkročím do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji a okamžitě zpozoruji obrýleného pána s černým kloboukem, jenž ostentativně postává u výčepu a usrkává jakýsi likér.
"Pěkný den, mistře," pozdravím na úvod.
"Pěkný," vrhne po mně kosý pohled, jako by snad tušil, že se něco chystá.
"Mohu?" přisedám si, ačkoli nejistě vrtí hlavou. "Tu si takhle jednou - "
"Prosím vás, já tu čekám na svou přítelkyni," praví mužík omluvně, "mohl byste být tak laskav a - "
"Ale ovšem!" Posadím se z druhé strany, abych nezacláněl ve výhledu, a spustím:
"Tu si takhle jednou vkročím do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji. No a hádejte, pane, koho já tam spatřím!"
"Já - "
"Ano! Muž v černém klobouku tam u výčepu vyhlíží svou přítelkyni a popíjí jakýsi likér, domnívám se, že vaječný. Přistoupím tedy blíže, vyměním si s ním obvyklé zdvořilosti a záhy se dozvím, za jakým účelem, že tu ten muž stojí, a to aniž bych se ho na to tázal. Usadím se tedy z druhé strany a - "
"Prosím vás, co mi to tu vykládáte?" rozčílí se kdovíproč ten pán v klobouku. "Já tu čekám na svou přítelkyni, mohl byste mě tu, snažně prosím, nechat o samotě?"
"Ovšemže," přitakám chápavě, "ale buďte tak hodný a vyslechněte si nejprve, co vám chci povědět."
Chřípí se mu zachvěje a nozdry se nebezpečně rozšíří. Pokračuji tedy svižněji:
"Nuže, usadím se z druhé strany a vyprávím tomu muži příběh o tom, jak si takhle jednou vkročím do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji a spatřím tam, - no to byste tedy neuhodl - představte si, že muže v černém klobouku, který tam nasává jakýsi likér, už si nejsem tak jistý, že vaječný, a vyčkává svou přítelkyni a neustále mne na onen fakt, kdo ví proč, také upozorňuje, nehledě na to, co mu chci povědět."
"Poslouchejte, vy jeden cvoku, koukejte se klidit!" vyprskne náhle mužík rozvztekleně. "Já tu čekám na svou přítelkyni, vy mě absolutně nezajímáte!"
"Přirozeně, mistře, přirozeně," kývu smířlivě a chlácholivě ztiším hlas. "Tak tedy, abych to dokončil… Sedím tam s tím mužem v černém klobouku a snažím se mu vylíčit onen příběh a právě, když se dostanu ke své oblíbené pasáži příběhu, kdy jsem tomu muži začal vyprávět, co bylo v tom příběhu, který vyprávím, tedy o tom, že jsem vkročil do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji a spatřil muže, co pije likér či co to tedy vlastně vůbec je, mne ten muž zcela hrubě přeruší, nazve mne cvokem a opět mi začne připomínat tu svou přítelkyni. A tak tedy pokračuji, abych ho seznámil s hrdinou svého příběhu, který se na mne utrhl, jen proto, že jsem mu vyprávěl, že jsem vyprávěl, že jsem vyprávěl nějaký příběh."
"Vypadněte!" rozkřikne se náhle brýlatý pán, v obličeji celý brunátný a evidentně zcela nepříčetný. "Vypadněte, nebo vás vlastnoručně zaškrtím!"
"Ano, odcházím," přitakám uctivě, zatímco milimetrovými krůčky couvám, "ovšem vyslechněte si ještě závěr mého vyprávění. Vyslechněte si, co se stalo před tím, než se na mě ten muž zcela rozzuřil, protože jsem mu vyprávěl o tom, jak se na mě utrhl, protože jsem vyprávěl, že jsem vyprávěl příběh o tom, jak takhle jednou přijdu do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji, a to za účelem najít jistého obrýleného pána v černém klobouku, co usrkává nápoj pro mne zcela neznámého původu, snad likér. Poslala mne totiž vaše přítelkyně s omluvou, že se opozdí, v dobré víře, že vás deset minut pozdržím, protože jestli jsem v něčem opravdu dobrý, pak je to vypravování. Již od útlého dětství se této disciplíně mrštného jazyka a svěžího ducha věnuji z plných sil a mé vyprávění se vždy stane ceněným a opěvovaným přínosem do životů prostého lidu. Nevěříte? Mohu vám tedy vyprávět, kterak jsem se stal svým uměním velice užitečný, ale to snad nebude zapotřebí - vaše přítelkyně už je tu. Vidíte, támhle jde, už na vás mává!"

Druhý z pokusů o surrealistický text, inspirovaný Daniilem Charmsem.

Kam dál