Březen 2016

Svěcený podpal

30. března 2016 v 17:31 | Necrodes |  Poezie
K večeru pozdnímu kostel náhle vzplál,
plameny k nebesům šlehaly;
bůh se neslitoval, dmýchal oheň dál,
nářků se řinuly přívaly.

Bible svatá v mžiku podpalem se stala,
své ódy pěli tu hořící kněží;
jinde teď voda padala zvesela,
zde neukápla ani slza boží.

Věřící snaží se zachránit hnáty,
růžence zahazují ve spěchu;
celý rok ždímal je vydřiduch svatý,
teď není po něm vidu či slechu.

Ježíš i s křížem se zřítil ze stěny,
faráře zadržel nárazem v běhu,
syn boží v Betlémě narozený
prokázal nyní svou takzvanou něhu.

Hospodin pohlíží na tu spoušť s libostí,
sadista vidět chce kupu těl v hrobce;
sic modlí se k němu, stejně je vykostí
- kradli už v ráji a pak to šlo z kopce!

Necrodes

Varování: Toto je víceméně umělecký počin. Nehodlám se pouštět s nikým do náboženských sporů. Nicméně, jste-li nějakého (jakéhokoli) vyznání, můžete to napsat do komentářů a uvést také, co přesně Vás k víře (nebo nevíře) vedlo. Nezfanatizovaným diskuzím jsem nakloněn. Případně můžete ohodnotit samotnou báseň.

Necrodes littoralis aneb můj ctěný jmenovec

28. března 2016 v 22:35 | Necrodes |  O mně
Zdravím všechny čtenáře, třebaže jich zatím příliš mnoho není. Ale časem se mi snad poštěstí a možná jednoho dne dostanu také dotaz: Proč zrovna Necrodes? Rozhodl jsem se být pro změnu až zbytečně aktivní a tento dotaz zodpovědět předem.
Mým jmenovcem není nikdo jiný, než Necrodes littoralis, o kterém jste pravděpodobně ještě v životě neslyšeli, nejste-li podobně jako já zatížení na entomologii. Pojďme si tedy o tomto živočichovi něco málo říct.
Necrodes littoralis, českým názvem mrchožrout pobřežní, je asi dva centimetry dlouhý černý brouk v přírodě významný především svou účastí na rozkladných procesech. V českých encyklopediích hmyzu na něj nejspíš příliš často nenarazíte, stejně tak pátráte-li po více informacích na internetu. Nicméně se zde tento vzrůstem velice nápadný druh vyskytuje v hojném počtu. Vyhledává mršiny, kde se živí larvami much. Zde pak klade vajíčka, z nichž se později líhnou jeho vlastní larvy. Ve forenzní entomologii (tzn. entomologii, která se využívá v kriminalistice k určení doby smrti) patří k významným kolonizátorům, kteří přilétají i na lidská těla.
A to je právě důvod, proč jsem se rozhodl přijmout jeho jméno za svůj pseudonym. Vždy jsem byl fascinován vlastnostmi organické dekompozice a po svých zkušenostech z terénu bych se nebál prohlásit tohoto velikána za krále uhynulých těl. To ovšem není jediný důvod, proč jsem se s ním ztotožnil. Ano, hádáte správně, je v tom i špetka symboliky. Moje "umělecké choutky" velice silně zabředávají do světa kontroverze a morbidu. Necrodes jako zpodobnění pána mrtvol ve mně vzbuzuje sympatie a přináší s sebou i jistou motivaci. Stejně jako on, i já metaforicky kroužím nad všedním světem a hledám inspirativní temná zákoutí, kam vnést sémě své kreativity. A jsou to ta nejprožranější a nejzvrhlejší místa, jaká si dovedete představit. Aby toho nebylo málo, položme si otázku: co mi brání zavrtat se ještě hlouběji pod povrch?


Temný druh poutníkův

27. března 2016 v 23:46 | Necrodes |  Poezie
Zastavil poutník pátého rána
nad strží černou, tam ranec sňal;
hle, v prachu a žáru zahrabána
sama smrt vstoupila do těch skal!

Tam dole v sypké suti žhavé
jak masa talíř plytký
vábily masařky nedočkavé
ctnostné panny zbytky.

Údy střevem obtočené,
opodál hlava rusovlasá,
jazyk leží u temene,
to rozkladem zanikla krása.

Jakoby něžná nevinnost sama
skončila v rukou pekla,
z lůna dívčího stala se jáma,
z níž šedá břečka tekla.

Oči modré jak pomněnky
zmizely kdesi v tmách,
poutník cítí jak z dívenky
vane sem vzhůru pach.

Tulák však není sám a jediný,
kdo závan smrti pocítil,
tichý druh se vyhrabal ze špíny,
kde věky pohřben v zimě žil.

Temný jak noc a místo úst břity,
roztahuje křídla vzlétá,
hlad a touha zůstávaly skryty,
nyní ten pár zase vzkvétá.

Druh váben kusy panny chladné
opouští šumící les,
jak temnot kníže ve strž padne;
kdo jiný, než Necrodes?

Necrodes

ÉRA DEGRADACE

25. března 2016 v 18:24 | Necrodes |  Kresby
Chaos a špína, rozkladu puch,
zániku šum, zvuk dotěrných much.
Postavy plaché, chladné jak kámen,
mdlé cáry oděvu jim padají z ramen.
Plouží se v prachu, v bídě tam živoří,
odplatou za skutky dostali příkoří.
Padej zla národe do propasti zhouby,
tam pohřbí tvé údy suť vlastní chlouby!


Z alba 13 kroků do temnoty.
Necrodes

NAPOSPAS

24. března 2016 v 22:10 | Necrodes |  Kresby
Tichem se rozléhal nářek a křik,
co chvíli utichl, pak zase vznik.
Vřískot se zklidnil, mhou plíží se stín,
batole cítí, že kdosi je s ním.


Z alba 13 kroků do temnoty.

Temnota ve světle

23. března 2016 v 19:38 | Necrodes |  Články na téma týdne

Dr. Felcman si posunul brýle ke kořeni nosu a zblízka si prohlížel bezvládné tělo své manželky. Zdálo se mu, že se začíná probouzet. Setrval v předklonu ještě minutu. Rouška na jeho ústech se tajeným dechem ani nepohnula. Konečně žena pomalu otevřela oči. Ihned je však zase zavřela, neboť jí na tvář dopadalo prudké světlo lampy. Pokusila se pohnout vysušenými rty.
"Potichu, drahá," šeptl Felcman.
"Kde to jsem? Co se stalo?" ztěžka procedila žena mezi zuby.
"Buď v klidu, Miriam, jsem tu s tebou. Nemusíš se ničeho bát," konejšil ji doktor a sevřel v dlani její drobnou ručku.
"Co se stalo?" opakovala manželka.
"Nevysiluj se, odpočívej," řekl muž a přiložil jí na ústa respirátor. Miriam opět upadla do bezvědomí.
Dr. Felcman pohlédl na tác s připravenými skalpely a povzdechl si.

Když se žena opět probudila, následoval chraplavý sten. Bledá tvář svědčila o tom, že se jí po narkóze dělá nevolno. Cítila, že leží na boku. Světlo ji bodalo do levého oka jako rozžhavená jehla. S pevně sevřenými víčky se pokusila pohnout. Nešlo to. Zdálo se, že je připoutaná k lůžku popruhy.
"Co se děje? Kde jsem?"
"Už je to za námi, drahá. Hlavně klid, příliš se nehýbej; jsem stále u tebe," pravila temná silueta muže kdesi vedle zářící lampy.
"Prosím, Alberte, řekni mi, co se stalo," pracně ze sebe dostala Miriam.
Silueta se posadila vedle lehátka a stále ji pozorovala. Pak po dlouhé chvíli ticha konečně promluvila.
"Milá Miriam, dobře víš, že jsem tě vždy opatroval, jak nejlépe jsem uměl," rozhovořil se manžel. "Ani nedokážu popsat, kolik jsi pro mě znamenala. Byla jsi jediné světlo mého života. Ale jak víš, světlo dovede oslepit," posunul lampu tak, aby jí zářila přímo do tváře.
"Ty, má milá a nejmilejší, jsi mě totiž zradila. A nejednou. Já jsem na to přišel a temnota zastínila mou mysl. Celý rok jsem tě sledoval a zdá se, že tvůj nový milenec pro tebe znamená více, než jsem kdy znamenal já. A to mě samozřejmě ranilo. Avšak má láska k tobě je tak silná, že jsem dlouho usilovně přemýšlel, jak bych ti naposledy mohl pomoci. Vždy jsem chtěl jen jediné. Abys byla šťastná."
"Alberte," zajíkala se žena tenoučkým hláskem, "já jsem nechtěla!"
Dr. Felcman naklonil hlavu na stranu a upřeně sledoval, jak jí z oslepených očí stékají potoky slz. Odklopil lampu do původní pozice a lehce ztlumil její světlo.
"Kde jsem to skončil," srovnal si obroučku brýlí.
"Ach ano, už si vzpomínám. Přemýšlel jsem, jak bych mohl zajistit, abys mohla stále být se svou milovanou polovičkou tak, abychom se vyhnuli zbytečným hádkám a dalším nepříjemnostem."
Sáhl na zem pro velké stříbrně orámované zrcadlo a zvedl ho nad manželčino lože.
"Pohleď, má drahá!" usmál se svým křivým úsměvem.
"On je tu s tebou také!"
Miriam zapomněla na hrůzně pravdivá obvinění, jež právě slyšela z jeho úst. Šokovaně zírala na odraz několika černých řad stehů po celé délce těla.
"Sešil jsem vás k sobě, abyste mohli být navždy spolu!"


Pokud se Vám mé pojetí tématu týdne líbilo, budu vděčný za každý komentář. Neváhejte a pište, milí čtenáři, ocením jakýkoli názor. Zajisté hodlám pokračovat, takže, jak doufám, je na co se těšit!

Necrodes

GELIOFOBIE

23. března 2016 v 17:31 | Necrodes |  Kresby
Nesmíš se ohlédnout, byť cítíš je v zádech,
přemáháš hrůzu, výdech a nádech!
Šok tebou projede jak žhavý hřeb,
když nechtíc zahlédneš groteskní škleb.


Z alba 13 kroků do temnoty.

POZŘEN LESEM

21. března 2016 v 21:30 | Necrodes |  Kresby
Vykročil před rokem v neznámý hvozd,
zde nalezl smrt, zrak vykloval drozd.
Odpadl nos, pleť slezla z lic,
teď nabírá vzduch do mechových plic.


Z alba 13 kroků do temnoty.

KOUZLO IMPROVIZACE

20. března 2016 v 21:18 | Necrodes |  Kresby
Úzkost tě provází, v uších zní řev,
v patách ti kráčí ten neznámý zjev.
Vinu však nesou jen tvé mysli stavy,
tak vytáhni zátku a vypusť je z hlavy!


Z alba 13 kroků do temnoty.

POROZUMĚNÍ

19. března 2016 v 20:47 | Necrodes |  Kresby
Lidstvem odvržen vyvrhel podivný,
odlišný nemluvný zplozenec spodiny.
Nikým je nepoznán, nikoho nehledá,
však sám je svůj a společnost škaredá.


Z alba 13 kroků do temnoty.