Necrodes littoralis aneb můj ctěný jmenovec

28. března 2016 v 22:35 | Necrodes |  O mně
Zdravím všechny čtenáře, třebaže jich zatím příliš mnoho není. Ale časem se mi snad poštěstí a možná jednoho dne dostanu také dotaz: Proč zrovna Necrodes? Rozhodl jsem se být pro změnu až zbytečně aktivní a tento dotaz zodpovědět předem.
Mým jmenovcem není nikdo jiný, než Necrodes littoralis, o kterém jste pravděpodobně ještě v životě neslyšeli, nejste-li podobně jako já zatížení na entomologii. Pojďme si tedy o tomto živočichovi něco málo říct.
Necrodes littoralis, českým názvem mrchožrout pobřežní, je asi dva centimetry dlouhý černý brouk v přírodě významný především svou účastí na rozkladných procesech. V českých encyklopediích hmyzu na něj nejspíš příliš často nenarazíte, stejně tak pátráte-li po více informacích na internetu. Nicméně se zde tento vzrůstem velice nápadný druh vyskytuje v hojném počtu. Vyhledává mršiny, kde se živí larvami much. Zde pak klade vajíčka, z nichž se později líhnou jeho vlastní larvy. Ve forenzní entomologii (tzn. entomologii, která se využívá v kriminalistice k určení doby smrti) patří k významným kolonizátorům, kteří přilétají i na lidská těla.
A to je právě důvod, proč jsem se rozhodl přijmout jeho jméno za svůj pseudonym. Vždy jsem byl fascinován vlastnostmi organické dekompozice a po svých zkušenostech z terénu bych se nebál prohlásit tohoto velikána za krále uhynulých těl. To ovšem není jediný důvod, proč jsem se s ním ztotožnil. Ano, hádáte správně, je v tom i špetka symboliky. Moje "umělecké choutky" velice silně zabředávají do světa kontroverze a morbidu. Necrodes jako zpodobnění pána mrtvol ve mně vzbuzuje sympatie a přináší s sebou i jistou motivaci. Stejně jako on, i já metaforicky kroužím nad všedním světem a hledám inspirativní temná zákoutí, kam vnést sémě své kreativity. A jsou to ta nejprožranější a nejzvrhlejší místa, jaká si dovedete představit. Aby toho nebylo málo, položme si otázku: co mi brání zavrtat se ještě hlouběji pod povrch?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrtvola Mrtvola | 5. dubna 2016 v 21:03 | Reagovat

Ó pane mrtvol, dovol mi abych ti přenechal své tělo.

Co ti brání zavrtat se hlouběji pod povrch? Řekl bych, že je to pudová touha zůstat člověkem. Máš totiž jistě nějaké přátele (já se za tvého přítele považuji) a ty by moc nepotěšilo, kdyby ses stal mrchožroutem ve velkém. ;-)

PS: Mrtvola = ten co ho má v jedné nejmenované, nenáviděné učitelce čj... :D

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 11. června 2017 v 19:52 | Reagovat

Nevím, jak ty, ale tuším, že jsi jistě alespoň trochu příznivcem rozkládajících se zvířecích těl. Odjakživa mě to fascinuje,tohle léto zrovna plánuji namalovat několik obrazů na toto téma, v kombinaci s abstrakcí....je to skvost, kolik tváří a poloh má sama smrt. A možná proto, pro jinakost a jistotu v to, že žádné tělo neuhyne stejně, mě to tolik uchvátilo.

3 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 11. června 2017 v 22:08 | Reagovat

[2]: Ano, tušíš naprosto správně! :) S tím, co píšeš, se nedá než zcela ztotožnit. Zdá se, že máme stejné důvody, proč nás uhynulá těla tak přitahují. Ta neskutečná proměnlivost a nepředvídatelnost tvarů, barev a pachů zániku je až mystická. Pokaždé to vypadá jinak, proto je každý nález zcela novým světem hodným objevování.
Vždycky jsem to chtěl nějakým způsobem zachytit - ať už verši či kresbou, ale možná to je nad mé síly. Proto se těším na tvé výtvory, bezpochyby budeš mít spoustu dobrých nápadů, jak toto téma uchopit. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama