Temný druh poutníkův

27. března 2016 v 23:46 | Necrodes |  Poezie
Zastavil poutník pátého rána
nad strží černou, tam ranec sňal;
hle, v prachu a žáru zahrabána
sama smrt vstoupila do těch skal!

Tam dole v sypké suti žhavé
jak masa talíř plytký
vábily masařky nedočkavé
ctnostné panny zbytky.

Údy střevem obtočené,
opodál hlava rusovlasá,
jazyk leží u temene,
to rozkladem zanikla krása.

Jakoby něžná nevinnost sama
skončila v rukou pekla,
z lůna dívčího stala se jáma,
z níž šedá břečka tekla.

Oči modré jak pomněnky
zmizely kdesi v tmách,
poutník cítí jak z dívenky
vane sem vzhůru pach.

Tulák však není sám a jediný,
kdo závan smrti pocítil,
tichý druh se vyhrabal ze špíny,
kde věky pohřben v zimě žil.

Temný jak noc a místo úst břity,
roztahuje křídla vzlétá,
hlad a touha zůstávaly skryty,
nyní ten pár zase vzkvétá.

Druh váben kusy panny chladné
opouští šumící les,
jak temnot kníže ve strž padne;
kdo jiný, než Necrodes?

Necrodes
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 27. března 2016 v 23:58 | Reagovat

Tomuto musím zatlieskať (metaforicky, nechcem budiť ľudí...) je to vážne geniálne.

2 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 28. března 2016 v 0:02 | Reagovat

[1]: Moc děkuji, snažil jsem se. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama