Zkus to znovu!

15. března 2016 v 20:58 | Necrodes |  Články na téma týdne
Pan N byl klidný člověk. Klidný, mírný, vyrovnaný. Pan N neměl důvod řešit své starosti ve stresu. Byl přeci klidný. Klidný jako hladina jezera, jako pusté bezvětří, jako staletý košatý strom. A jako ten strom byl i tichý. Neustále uzavřený ve svém nitru; schopný bez zaváhání a zmatků řešit přibývající životní překážky, aniž by projevil sebemenší emoci. Působil prázdný. Prázdný jako vypitý sud ve chladném sklípku, jako nepopsaná kniha, jako dutý kmen onoho staletého stromu. Chtě nechtě se to stalo důvodem, proč žil sám. Sám o Vánocích, sám o Velikonocích, sám celé dlouhé roky. Ne že by se však o společnost snažil. Bavil se s lidmi rád, ale jen o nezbytných věcech. Plýtvání slovy mu bylo cizí. Písmeno po písmenu vždy zvažoval a omílal na jazyku, než cokoli vypustil z úst. Nemluvil a nikdo ho neznal. Na celém širém světě bys nenašel člověka, který by o něm věděl víc, než se zdálo zjevné. Pro normální osobu však neexistoval rozumný důvod, proč se o něj zajímat. Pan N nevynikal. Dalo by se říct, že dokonce zanikal. A zanikal tak moc, že ho mnozí zcela přehlíželi. Jestli mu bylo za těžko takovou věc přijmout? Nikdo neví. Mohli bychom polemizovat o tom, jestli to kdy věděl on sám. Držme se tedy faktů.
Nezajímavý a nepotřebný pan N žil ve skromném příbytku. Příbytku, jenž se obešel bez takzvaných zbytečností, jak rád přezdíval všemu, co nemělo praktické využití, pokud kdy zabředl do dostatečně důležité konverzace, jež by se k tomu vztahovala. Žil tedy tak, jak to po něm chtěla jeho vlastní tělesná schránka. Nic víc si nikdy nenárokoval, nebo to aspoň nikdo nepostřehl. Prostý občan by tento životní styl možná nazval i živořením. Jistě by si také položil otázku: Je vůbec pan N na tomto světě zapotřebí? Není zajímavý, nikdo ho nezná a nemá žádných známých, přátel či rodinných příslušníků. Čím on je?
A přece se najde jedna zvláštnost, která jistě zvídavého čtenáře zarazí. Pan N během posledních dvou týdnů nakoupil až nepřirozené množství sprejů pro čištění vzduchu a den co den s nimi zavlažoval byt. Podivné, řekne si čtenář. Za stejně podivné jako to, co pan N dělal, by se zajisté dalo označit i to, co nedělal. Pan N v zásadě neotevíral skříň v rohu nevelké kuchyně. Byla by z ní v každém případě dobrá spíž, nicméně pan N ji neotvíral. Zásoba jídla si musela najít své místo na kuchyňské lince. Co k tomu dodat? Že by se z nezajímavého pana N stával zvláštní muž? Takový, jenž stojí za povšimnutí? Možná.

Jednoho sychravého rána pan N vstal z postele jako obvykle malou chvíli před tím, než odbila sedmá hodina. Stejně jako vždy se chopil jednoho z četných sprejů, jež vyplňovaly polici nad nočním stolkem, a pustil se do své každodenní rutiny. Uběhlo několik minut a sprej skončil v odpadkovém koši. Pan N působil nespokojeně. Vzal tedy další nádobku a celou akci opakoval. Prásk. Další sprej se octl na dně koše. Muž se krátkou chvíli pohupoval na místě a vypadal stále nespokojeně. Nakonec se vrátil pro třetí sprej. Za nedlouho i ten nalezl své útočiště tam, kde jeho předchůdci.
"Ach, ta fermentace," vzdychl pan N. A bylo to jistě velice důležité vzdychnutí, poněvadž pan N v zásadě nevzdychal. Proč také?
Nohy ho donesly do kuchyně, kde na něj v zrcadle čekala rýsující se nová vráska na čele. Kývnutím pozdravil svůj odraz a odebral se ke skříni. Dlouhou chvíli nehnutě stál a pozoroval kličku na jejích dveřích. Pan N skříň v zásadě neotevírá! Je-li to však nezbytně nutné, není jiného východiska, než od tohoto předsevzetí ustoupit. Klička cvakla.
"Ach, ta fermentace," vzdychl podruhé pan N. A jako by to snad nebylo málo, rozhodl se vzdychnout i potřetí. "Ach, ta fermentace!" Když se ještě tělo mrtvé dívky ve skříni nafukovalo, to sprejoval jen výjimečně. Ale ta fermentace… Pozorný čmuchal by si určitě neodpustil poznámku: "Tak pán, je sýrař! Že mu jejich pach tak silně line obydlím!" Pozorný, však podobností pachů dosti zmatený čmuchal.
Pan N nebyl rád, že si s ním jeho pudy takto zahrávají. Chtěl tu dívku nechat naživu, ale nebyl by pak sám života schopen. Před dvěma týdny konečně nalezl ten správný, jedinečný a vysněný klid. Takový klid, který celý život hledal. Ale i ten božský klid jednou vyprchá a je třeba jej znova získat. A pakliže si to neklidná osoba nerada přiznává, fermentace na tuto neblahou skutečnost mile ráda upozorní za ní.
"Zkus to znovu," řekl sám sobě. Pan N se sebou v zásadě nemluvil, ale po třech vzdychnutích už se nebránil dalším šíleným výstřednostem, jak toto konání sám v duchu nazýval. "Zkus to znovu a vyměň ji za novou."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Claquesosset Claquesosset | 24. dubna 2016 v 20:36 | Reagovat

Heh.. Pan N je mi velice sympatický... Super (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama