Návrat do domu utrpení - část 1.

20. září 2016 v 21:43 | Necrodes |  Povídky
Na sklonku každého dne přichází k železné mříži hnědovlasá dívka. Stříbrné náušnice a piercing v tenkém obočí a pobledlých tvářích se blyští v paprscích zapadajícího slunce na horizontu, podobně jako zpěněná hladina širého moře. Ostré vlnky, vznikající a opět se nořící do nekonečných hlubin, snad ještě silněji evokují myšlenku na neustále ubíhající, nevratně plynoucí čas, která se dívce leskne v tmavých očích. Zasněně sleduje vodní hladinu, předávající jí své poselství, zatímco tenkou ručkou tiskne chladný kov. Tak snáze pocítí znění ozvěny nekonečné touhy po svobodě vyzařující z obyvatel prostoru za jejími zády. Právě tento silný vjem v ní vyvolává nutkání den co den se sem vracet. Ten pocit a pak také…
"Jsem rád, že jsi přišla, Moniko," praví mladík, jenž se znenadání vynoří ze skrytu větví košatého dubu tam uvnitř.
"Alexi," zajásá Monika, "už jsem se bála, že nepřijdeš!"
"Dnes to nebylo snadný. Po chodbě pořád někdo chodil."
"Ale jsi tady. Jsem ráda," krčí bruneta rameny.
Alexander ji beze slova pohladí po ruce s mnoha prsteny, svírající železnou mříž. Oba tiše sledují poslední jiskřičky pableskující na západu za jemného zvuku příboje a cvrkajících cikád.
"Mohla bych se tě na něco zeptat, Alexi?" pohlédne mu zpříma do pronikavých očí skrývajících se za několika prameny černých vlasů padajících do čela.
"Ano?" řekne on.
"Já nechci vyzvídat, pokud je to tajemství, ale… Do léčebny se člověk nedostane jen tak. Povíš mi, co se stalo?"
"Ano," odvětí, "Pokud to chceš slyšet, povím ti to. Měla by sis ale dobře rozmyslet, jestli to chceš skutečně slyšet. Je to příběh na delší vyprávění. A není na něm nic hezkého. Vůbec nic, to mi věř."
"Jsem připravená na všechno. Sama mám taky něco za sebou," přikývne Monika rozhodně, "Poslouchám…"
"No prosím," praví Alex, "Dostala mne sem má vlastní rodina. To ona způsobila, kým teď jsem."

Děkuji Vám za přečtení úvodní kapitoly mé krátké hororové povídky. Pokračování na sebe nenechá dlouho čekat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 21. září 2016 v 8:31 | Reagovat

pěkný blog :-)

2 Baryn Baryn | Web | 21. září 2016 v 14:13 | Reagovat

Krásně mrazivý, a přesto jemný a elegantní úvod ....
Těším se na pokračování, pokud nějaké bude, neboť příběhy o šílenství, utrpení, léčebnách a podobně, byť to zní hrozně a neuctivě, mě vždycky přitahovaly a zajímaly.

3 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 21. září 2016 v 14:30 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

[2]: Děkuji, jsem rád, že se líbí. Mám zatím hotové dvě krátké části, které budou navazovat pouze jako flashback a včera jsem si řekl, že by nebylo zlé sepsat k nim krátký úvod a rovnou ho publikovat, abych se přinutil k pokračování. :-D
V tomhle máš ovšem mé absolutní pochopení. Vždy mě děsilo a zároveň fascinovalo, jaké nepředvídatelné šílenosti na nás mohou vyskočit z lidské hlavy. :-) A jsem si jistý, že má povídka - dá-li se to tak nazvat - ubíhá až za hranici extrému. A to také brzy dokážu.

4 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 14. října 2016 v 15:03 | Reagovat

Velice zajímavé...a působivé..Též píši...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama