Návrat do domu utrpení - část 4.

25. září 2016 v 14:46 | Necrodes |  Povídky
24. října 1996

Praménky rudé krve pozvolna stékají po bělostné ručce. Tenké třesoucí se prsty křečovitě tisknou čepel nože ostřím přímo do dlaně. Když první drobná kapka v naprostém tichu udeří o prkennou podlahu, Sofiya roztáhne vyzáblé nožky a odhalí nepatrný poševní vchod obsypaný jemným chmýřím. S tvářičkou křečovitě staženou do sebe zasune rukojeť kudly, kterou stále svírá v pravačce. Opatrně pohyb opakuje. Stále dokola. Rudé krůpěje odskakují od drobné pěstičky a smáčí čisté prostěradlo na lůžku, kam je dívka částečně usazena. Břit se noří hlouběji a hlouběji. Bruneta však nepřestává. S čelem svraštěným a víčky pevně semknutými přiráží na držadlo jako smyslů zbavená.
Bratr Alex stojí ve dveřích do světnice. Fascinovaně sleduje výjev před sebou. Rukou šátrá v kapse plátěných kalhot. Až doposud se mu dařilo nevydat jedinou hlásku, teď na sebe však upozorní potlačovaným zasténáním. Sofiya nadskočí a rychlostí blesku strhne z nočního stolku karmínový právě rozpletený svetr, aby jím ve spěchu zakryla klín.
Alex se ani nehne. Pohledem se zavrtává do míst, kde ještě před chvílí dívčino lůno beze studu přijímalo rukojeť nože. Zamrká a vypaří se jako duch.

Kroky ho dovedou do kachlíkové koupelny v přízemí. Zámek cvakne a on již zírá do své vlastní tváře v ušmudlaném zrcadle.
"Ahoj, Bruno," pozdraví chlapce před sebou.
Bruno kývne na pozdrav.
"Mně se líbí Sofiya," povídá Alex provinile.
"Mně se taky líbí," Bruno na to.
"Ale…," začervená se chlapec.
"Tak dělej," naléhá Bruno, "umíš to, ne? Buď chlap!"
Alexander se zašklebí: "Zníš jako táta. Nechci, abys byl jako táta. Stačí, že mám po něm jméno."
"Dělej," ignoruje jeho poznámku ten druhý.
Chlapec se ošije. Pak strčí ruce do kapes, zatlačí a nechá kalhoty spadnout na podlahu. Jeho dech je nyní jakýsi přerývaný.
"Dělej," šeptá stále dokola a kleká si k záchodové míse. Uchopí svůj malý penis a dvěma prsty ho vloží pod těžké keramické prkénko.

Klap. Klap. Klap. V patře pochoduje on… Nejspíš se právě probudil a teď hledá, co by zničil. Alex s očima v sloup mlčky naslouchá zvukům nad svou hlavou.
"Podívejme se, kurvičko malá!" slyší otcův tlumený chrapot. "Copak to skrýváš? Já přece vím moc dobře, co to je. Tím si buď jistá. Když po tom tak moc toužíš, já ti tedy pomůžu. Nekruť hlavou, čubko, a vystrč tu svou vytahanou kundičku, ať mi pěkně ztvrdne. Dělej!"
"Dělej," opakuje Alex jako v transu.
Polštářem přidušený jekot mu proniká hluboko do uší. Ruce sveřepě tlačí prkénko k zemi, ať to stojí, co to stojí. Tam dole pociťuje ukrutnou bolest. Ta chvílemi vystřeluje až kamsi do podbřišku. Tím silnější je ovšem jeho touha po vyvrcholení. Vrzání pryčny zní. Mísa studí. Rány a křik se rozléhají.
"Dělej!"
Hladina špinavé vody se právě zčeřila…

Pokud se v rámci možností líbilo, jistě potěší komentář. (Berte to s rezervou a ohledem na kotext.) Další část je v procesu, můžete se těšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 1. října 2016 v 21:01 | Reagovat

Vím, že to bude hrozně debilní otázka, ale proč vlastně tohle píšeš ...? Co tě k tomu vede a co tě na tom láká ..?
Mně se šíleně líbí styl tvého psaní ... jen ten obsah mám občas problém překousnout, ale tahle kapitola mi přišla zatím asi nejsnesitelnější :D

2 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 1. října 2016 v 21:50 | Reagovat

[1]: Nemyslím, že je to debilní otázka. Co na to říct...Jsem trochu magor. :-D
Vždy mě neskutečně fascinovalo násilí a brutalita, které můžeme vidět v mnoha hororech (Halloween od Roba Zombie je zářným příkladem). V propojení s vadnou sexualitou tvoří ničím nepřekonatelnou kombinaci těžko snesitelné syrovosti s podivnou potlačovanou zvířecí sympatií, jíž má každý ukrytou hluboko v záhybech mozku. Je to tajemná neznámá, které se lidé bojí. A to mě vede k nutkání, prohlédnout si své pocity pěkně pod drobnohledem. Mám zkrátka vize, které chtějí ven. A já jim to dovoluji. Ze zvědavosti. :-)

3 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 14. října 2016 v 15:48 | Reagovat

Hodně pěkné..máš talent..Jsi mi podobná i v psaní ne jen malbě/kresbě a stylu focení...

4 Cíťa Cíťa | Web | 15. října 2016 v 0:29 | Reagovat

mám ráda český jazyk, ale tohle jde popsat jediným anglickým slovem- sick a možná i nasty. je to snad to nejodpornější, co jsem kdy četla. tolik se to liší od toho co cítím ve svý duši já, ale možná je to tím, že to co tady popisuješ, by mohla být krutá realita. je to zvláštní, těžký na hlavu a ještě drtivější na duši. je dobrý, že to dáváš jen po kapitolkách, protože bych víc ani nezvládla. ve všech případech je to ale zajímavé, ačkoliv můj styl to není. jsem zvědavá na pokračování

5 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 17. října 2016 v 15:32 | Reagovat

[4]: To mi lichotí. Pravděpodobně nečteš, co občas čtu já. :-D
A stále jsem že sebe nedostal všechen ten sick shit. Pokračování tedy zajisté přijde a budu se snažit, aby to bylo brzy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama