Prosinec 2016

Hodovní tabule

22. prosince 2016 v 21:48 | Necrodes |  Poezie
Ó, Ty tabule štědrovečerní, jak jen ty jsi opulentní!
A děti už jsou syty...

Na ledu, na sněhu v krutém mrazu zvažují žebráci zlomení vazu.
Sní o kousku kýty...

Dětiček matička stále se ptá, zda tolik zbytků vyhodit má.
Marně se matička táže...

Na mrazu, na ledu strhla se pranice o kapku vína z laciné krabice.
Zrezlý nůž útroby páře...

Dětičky již mají dost, abys však pohledal holou kost.
Zbytečně v odpadu skončily hody...

Ubodal druha pro trochu lihu, abys však pohledal na duši tíhu.
Dík masu z údů nezhyne hlady...



Tímto přeji Vám všem, kdo tu a tam zavítáte na můj blog, příjemné prožití svátků. Díky za Vaši podporu, slibuji, že Vás tu budu čas od času znepokojovat i nadále!
Necrodes

V deliriu šlahounů zelených

17. prosince 2016 v 21:48 | Necrodes |  Poezie
Oroduj u nás za naši doktrínu,
alury pěsti si bděle, však krátkozrace,
asfyxií duše být dohnán k úhynu,
toť následek socializace!

Kdos spatřil onen paralelní svět
tam za humny mrzkých periferií,
toužíš jen pro něj freneticky pět,
však zoon politikon pán svých linií.

Tak zahoď tu fádní masku zbla,
následuj cesty troglodytů dávných,
tam kde moc lidská se rozpadla
na pár fragmentů neslavných!

V deliriu šlahounů zelených
točíš se v extázi nevinně lidské,
element bezelstně na tě dých
vábení nihilistické!

Co život ti dalo, přijme tě zpět,
posthumní menáž pak rozseješ,
karnivor štěstím bude se chvět,
že bez boje údy mu dopřeješ.

Rozptyl se v prázdno, vsákni se v prsť,
přijmi pak vláhu, vyplav to ven,
co kdys tě trýznilo, do půdy vpusť
co společnost dala ti balastem.

V deliriu šlahounů zelených
točíš se v extázi nevinně lidské,
element bezelstně na tě dých
vábení nihilistické!



Pokud se líbilo, potěší komentář. Pokud Vám byly některé části povědomé, opět je to tím, že jsem pracoval i s verši, které jsem dřív zveřejňoval. Podřeboval jsem rychle vytvořit pár použitelných slok a šlo to lépe, když jsem mohl na něčem stavět.

V temném koutě

16. prosince 2016 v 16:24 | Necrodes |  Fotografie

Má milá, prohnilá je tady

9. prosince 2016 v 21:57 | Necrodes |  Poezie
V trpké temnotě pod víčky
vykvetl okolík zhouby,
z tváří zmizely dolíčky,
bestie vyrazí z hloubi.

Horký dech ovívá cudný líc,
v extázi cloumá jím třes,
cítíš chlad čepele zpola mdlíc,
věz, že stačil by řez!

Má milá, zavři oči, zataj dech;
Ona už je tedy!
Prohnilá se plahočí, jed na rtech;
Kosí další z řady!

Má milá, zatni zuby, ruce v pěst;
Ona už je tady!
Prohnilá do záhuby tě chce vést;
Kosí další z řady!

Hnáty tvé dychtivě polkne
nádoba s kyselinou,
snad se tě, milá, nedotkne,
že v půdě již nespočinou.

V trpké temnotě pod víčky
odkvétá okolík zhouby,
ve tvářích skví se dolíčky,
padla jsi za oběť touhy.

Má milá, zavři oči, zataj dech;
Ona už je tedy!
Prohnilá se plahočí, jed na rtech;
Kosí další z řady!

Má milá, zatni zuby, ruce v pěst;
Ona už je tady!
Prohnilá do záhuby tě chce vést;
Kosí další z řady!



Doufám, že se líbilo - jistě zanechte komentář. Pokud Vám byly některé části povědomé, je to tím, že jsem pracoval i s verši, které jsem dřív zveřejňoval. Jen jsem celý námět trochu modifikoval, neboť jsem potřeboval text, který bych mohl nabídnout zájemcům ke zhudebnění (shánějí někoho, kdo jim bude skládat texty, a já jsem jedním z uchazečů).


Cesta ven

4. prosince 2016 v 20:12 | Necrodes |  Fotografie

Tíživé břemeno

2. prosince 2016 v 18:17 | Necrodes |  Fotografie

Ztělesnění nihilismu

1. prosince 2016 v 18:06 | Necrodes |  Fotografie