Vyprávím

13. dubna 2018 v 22:59 | Necrodes |  Nonsens aneb Ztráta času
Jestli jsem v něčem opravdu dobrý, tak je to vypravování. Již od útlého dětství se této disciplíně mrštného jazyka a svěžího ducha, jak jsem ji jednou zcela skromně pojmenoval, věnuji z plných sil. Vyprávívám sousedům ve dveřích do výtahu, znuděným babičkám v tramvaji i zručným řemeslníkům, zejména klempířům, nasazujícím právě svůj obdivuhodný život kdesi ve výšinách, a mnohým dalším a vždy se mé vyprávění stane ceněným a opěvovaným přínosem do životů prostého lidu. Nevěříte? Budu vám tedy vyprávět, kterak jsem se stal svým uměním velice užitečný.
Tu si takhle jednou vkročím do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji a okamžitě zpozoruji obrýleného pána s černým kloboukem, jenž ostentativně postává u výčepu a usrkává jakýsi likér.
"Pěkný den, mistře," pozdravím na úvod.
"Pěkný," vrhne po mně kosý pohled, jako by snad tušil, že se něco chystá.
"Mohu?" přisedám si, ačkoli nejistě vrtí hlavou. "Tu si takhle jednou - "
"Prosím vás, já tu čekám na svou přítelkyni," praví mužík omluvně, "mohl byste být tak laskav a - "
"Ale ovšem!" Posadím se z druhé strany, abych nezacláněl ve výhledu, a spustím:
"Tu si takhle jednou vkročím do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji. No a hádejte, pane, koho já tam spatřím!"
"Já - "
"Ano! Muž v černém klobouku tam u výčepu vyhlíží svou přítelkyni a popíjí jakýsi likér, domnívám se, že vaječný. Přistoupím tedy blíže, vyměním si s ním obvyklé zdvořilosti a záhy se dozvím, za jakým účelem, že tu ten muž stojí, a to aniž bych se ho na to tázal. Usadím se tedy z druhé strany a - "
"Prosím vás, co mi to tu vykládáte?" rozčílí se kdovíproč ten pán v klobouku. "Já tu čekám na svou přítelkyni, mohl byste mě tu, snažně prosím, nechat o samotě?"
"Ovšemže," přitakám chápavě, "ale buďte tak hodný a vyslechněte si nejprve, co vám chci povědět."
Chřípí se mu zachvěje a nozdry se nebezpečně rozšíří. Pokračuji tedy svižněji:
"Nuže, usadím se z druhé strany a vyprávím tomu muži příběh o tom, jak si takhle jednou vkročím do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji a spatřím tam, - no to byste tedy neuhodl - představte si, že muže v černém klobouku, který tam nasává jakýsi likér, už si nejsem tak jistý, že vaječný, a vyčkává svou přítelkyni a neustále mne na onen fakt, kdo ví proč, také upozorňuje, nehledě na to, co mu chci povědět."
"Poslouchejte, vy jeden cvoku, koukejte se klidit!" vyprskne náhle mužík rozvztekleně. "Já tu čekám na svou přítelkyni, vy mě absolutně nezajímáte!"
"Přirozeně, mistře, přirozeně," kývu smířlivě a chlácholivě ztiším hlas. "Tak tedy, abych to dokončil… Sedím tam s tím mužem v černém klobouku a snažím se mu vylíčit onen příběh a právě, když se dostanu ke své oblíbené pasáži příběhu, kdy jsem tomu muži začal vyprávět, co bylo v tom příběhu, který vyprávím, tedy o tom, že jsem vkročil do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji a spatřil muže, co pije likér či co to tedy vlastně vůbec je, mne ten muž zcela hrubě přeruší, nazve mne cvokem a opět mi začne připomínat tu svou přítelkyni. A tak tedy pokračuji, abych ho seznámil s hrdinou svého příběhu, který se na mne utrhl, jen proto, že jsem mu vyprávěl, že jsem vyprávěl, že jsem vyprávěl nějaký příběh."
"Vypadněte!" rozkřikne se náhle brýlatý pán, v obličeji celý brunátný a evidentně zcela nepříčetný. "Vypadněte, nebo vás vlastnoručně zaškrtím!"
"Ano, odcházím," přitakám uctivě, zatímco milimetrovými krůčky couvám, "ovšem vyslechněte si ještě závěr mého vyprávění. Vyslechněte si, co se stalo před tím, než se na mě ten muž zcela rozzuřil, protože jsem mu vyprávěl o tom, jak se na mě utrhl, protože jsem vyprávěl, že jsem vyprávěl příběh o tom, jak takhle jednou přijdu do nejvyhlášenějšího lokálu v celém kraji, a to za účelem najít jistého obrýleného pána v černém klobouku, co usrkává nápoj pro mne zcela neznámého původu, snad likér. Poslala mne totiž vaše přítelkyně s omluvou, že se opozdí, v dobré víře, že vás deset minut pozdržím, protože jestli jsem v něčem opravdu dobrý, pak je to vypravování. Již od útlého dětství se této disciplíně mrštného jazyka a svěžího ducha věnuji z plných sil a mé vyprávění se vždy stane ceněným a opěvovaným přínosem do životů prostého lidu. Nevěříte? Mohu vám tedy vyprávět, kterak jsem se stal svým uměním velice užitečný, ale to snad nebude zapotřebí - vaše přítelkyně už je tu. Vidíte, támhle jde, už na vás mává!"

Druhý z pokusů o surrealistický text, inspirovaný Daniilem Charmsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 smartly smartly | 15. dubna 2018 v 21:47 | Reagovat

To je lepšie než Inception 8-)

2 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 21:55 | Reagovat

[1]: A nejlepší je, že by to nemuselo nikdy skončit! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama