Srpen 2018

Óda na Hnilobu nejsvětější

27. srpna 2018 v 19:02 | Necrodes |  Poezie
Ó, Hnilobo,
Ty mocná tvořitelko,
hlíny živitelko,
slyš mou prosbu velkou!

Ó, Hnilobo,
Ty žroutko krav a žroutko lidí,
Tebe těla navždy sytí.
Svol mou múzou býti!

Ty, světice i znesvětice,
prostopášná poběhlice,
zahryzlice, rozplizlice,
prosíce a žadoníce
orodujem: dej nám více
shnilé píce v naší sýpce!


Ó, Hnilobo,
Ty mocná vílo,
masa kilo -
bláto zbylo!

Ó, Hnilobo,
Já klaním se Tvé kráse,
nech mou milou časem
uhnít trochu v pase.

Tak žádám bez prodlení
na shniloslužbě ranní:
vyslyš mne, má paní,
neb bez Hniloby není
v těle mrtvém tření
vhodné pro páření!


Ó, Hnilobo,
Ty božský plode,
prostupuj mi chámovodem,
jsem-li toho hoden!

Ó, Hnilobo,
Ty sémě zmaru,
nech mne přihnít k stáru
na pohřební káru!

Ty, má Věčná, ať Tě cítím,
nechej také uhnít kvítí
na pomnících prostých lidí,
kteří se Tě mrzce štítí;
nedovol jim zapomníti
svaté: "Hnití, základ bytí"!



K pochopení mého smyslu pro humor zapátrejte někde hluboko v propasti rodokmenu, kde jistě nějaký váš zvrhlý strýček funebrák podobnými slovy sváděl nebožtičky, než na ně hupnul, nebo si alespoň jen dobře rozumněl s Baudelairem.

V domě dožití

22. srpna 2018 v 22:04 | Necrodes |  Poezie
Viděl jsem střídání na věčném loži,
kráčel jsem chodbami ve stopách már,
uzřel jsem pár očí prahnout po noži,
voněl jsem k chuchvalcům hrobových par.

Laskal jsem prosebné žilnaté skráně,
mazal jsem brunátné důkazy marnosti,
spatřil jsem otravné krůpěje v ráně,
musel jsem ústa, co nechtěla, pohostit.

Přes chodbu, přes křik a přes můry u skla,
přes pěnu v ústech a přes otok dlaní
cítil jsem, jak by část z nitra mi uschla -
prázdnota stěží srdce mé raní!

Život se zrodil jak poupě s nadějí,
v barvě a v kypré své podstatě svěží;
kdos' myslel, že vzkvete, tak ihned raději
popatři prve na ty, již leží!


Aneb mé další pocity z brigády v domově důchodců.

Odstaveno

17. srpna 2018 v 21:13 | Necrodes |  Fotografie

Osamělost

16. srpna 2018 v 14:09 | Necrodes |  Fotografie